Skladbičky vznikaly zcela náhodně pro vlastní potřebu. Některé z
nich charakterizují tehdejší disonantní kompoziční trendy. Byla to
vlastně jen taková hra. V roce 2023 se autor k těmto skladbičkám
vrátil a zjistil, že nejsou tak bezcenné, že s trochou nadsázky
vypovídají o době 60. a 70. let 20. století. V roce 2023, když tyto
skladbičky autor zadává žákům ZUŠ, s povděkem zjišťuje, že je o ně
zájem, že jsou pro ně něčím jiné, harmonicky bohatší a disonance
jim nevadí.
Autor by byl rád, pokud by se tento trend objevil i na jiných
školách a žáci by se tak mohli zbavit omšelých klišé současné
kytarové tvorby pro potřeby ZUŠ.
DVACKADOBRA
Byl nádherný, starší a tajemný.
Věděla jsem, že máme problém, hned jak se naše oči setkaly.
Seznámili jsme se v kavárně můj první den v práci.
Usmál se, já uvnitř roztála... pak ochutnal moji kávu a vyhodil
ji.
Znovu, další den a další.
Tu kávu fakt nesnášel, a přesto se vracel.
Znala jsem jeho hru.
Říkal, že káva ode mě je smrt v hrnku.
Já jemu zas, že je dar ženám od Boha.
A nelhala jsem.
Pak jsme na sebe narazili mimo kavárnu – a tehdy to začalo být
zajímavé.
Už to nebyl uhlazený gentleman s dokonalými způsoby.
Pan Garcia ukázal svou temnější stránku, jeho touhy byly dravé a
nezkrotné.
Zažehl ve mně oheň.
Nemohli jsme si pomoct a bezhlavě se do sebe zamilovali.
Bylo to opojné.
Ale jeho démoni jsou temní, stejně jako ti moji.
Nevím, jestli to zvládneme, a vím, že mám jen dvě možnosti.
Odejít teď a zachránit se.
Nebo zůstat a doufat, že nás zachrání láska.
Volím druhou možnost.