Bad Beef Hat: Uzdravením k zešílení

Albem „Uzdravením k zešílení“ skupiny BAD BEEF HAT pokračuje ediční řada Archiv vydavatelství Black Point music, ve které jsou představovány významné soubory české hudební minulosti. BAD BEEF HAT byla ojedinělá formace, která v tuzemsku reflektovala tvorbu amerického avantgardního umělce Don Van Vlieta známého pod uměleckým pseudonymem Captain Beefheart (1941-2010). Ten proslul neučesanou syrovou hudbou a absurdními texty deklamovanými chrčivým křaplavým hlasem. V Československu měl nemálo příznivců a jedním z nich byl také Zdeněk Hmyzák Novák, člen dadaistické hudebně-recitační partičky ŽENY. Na sklonku 80. let Hmyzák pojal myšlenku na založení volného hudebního společenství, které by bylo jakousi odpovědí a zároveň holdem hudbě Captaina Beefhearta. Obešel se svým nápadem několik přátel z prostředí české alternativní hudební scény a setkal se s nadšeným souhlasem. První zkoušky na sebe nedaly dlouho čekat, jakkoliv byla jejich frekvence vágní. Hmyzák přinesl české texty, podobně fantaskní a absurdní jako psal Captain Beefheart. A aby bylo zcela jasné, že kapele nejde o snaživý plagiát nenapodobitelného, ale o volné muzicírování inspirované americkým umělcem, skupinu pojmenoval fonetickou parafrází originálu – BAD BEEF HAT. V nové kapele hráli členové skupin Psí vojáci, Ženy, Plastic People, Terra Ignota, M.I.O.S., MCH Band a dalších, jako speaker variovali Radomil Uhlíř (Dvouletá fáma) a Martin Záchod Choura (Ženy). Hudba nebyla nijak složitá, téma přinesl autor na zkoušku a kolektivně bylo pak dotvořeno. Přesto vzniklo několik silných věcí jako např. Král ve žlutém hávu nebo Švejkovskýho bloues. Vedle toho skupina produkovala vyloženě happeningové záležitosti, píseň Hovada je jednou z nich. V kapele se střídalo zhruba 15 – 20 lidí, dnes už to nespočítá ani sám zakladatel. Jisté je, že na koncertech, kterých bylo v letech 1989-1990 kolem dvaceti – včetně jednoho výjezdu do Holandska - měla skupina bytelný zvuk daný obsazením. Několik kytar, několik saxofonů, trubka, rytmika basy a bicích podpořená perkusemi, a v neposlední řadě Hmyzákův sólový chraplavý řev a různé frkačky a troubítka. Personální volnost se projevovala stylem Kdo přišel, ten hrál, parta se vždycky dohodla. A aby se bylo i na co koukat, vystupoval pan Hmyzák v osobitém kroji, který sestával z velkých hokejistických trenýrek, gumové vesty, někdy i holin, ale především z funebráckého klobouku opatřeného po stranách zlatými křidélky, která se pohybovala podle toho, jak zpěvák tahal za provázek skrytý pod kabátcem. Pro vydání kompaktní nahrávky nebylo snadné posbírat zvukové záznamy. Většina z nich byla nevyhovující kvality a jen díky nejrůznějším sběratelům se nakonec podařilo kolekci sestavit a následně zvukově srovnat ve studiu. S fotkami skupiny to bylo ještě horší – jako by BAD BEEF HAT nikdy neexistoval. Známí fotografové zabývající se rockem a jazzem potřebné fotografie neměli, po dlouhém pátrání vyplavala jediná skupinová fotografie kapely a později jediná fotografie pana Hmyzáka v jeho uměleckém kroji, ovšem zneuctěná rastrem dobového tisku. I tak jsou tyto rarity po digitálním šlechtění na obalu použité. CD obsahuje také jednu bonusovou nahrávku momentálního souboru Velkomožný pán Benetka a moskevské žáby, který vznikl neplánovaným koncertním spojením skupin Psí vojáci a Bad Beef Hat. Booklet je vybaven textem z pera pana Hmyzáka, který přibližuje BBH personálně a ideově, a dále obsáhlejším rozhovorem s vedoucím souboru o celé anabázi BAD BEEF HAT. Tracklist:1. Spadla hlava na zem 3:352. Tajemství zámku Kostka 7:103. Švejkovskýho bloues 4:244. Shnilý princ 5:285. Král ve žlutém hávu 7:486. Kohosi zabili 6:017. Poroba 4:018. Hovada 4:309. Velkomožný pán Benetka a moskevské žáby/Love Song 6:1910. Travič 2:36