Bába

Markéta a Hanka spolu vyrůstaly v jednom domě, ve staré přestavěné vile v klidné části města, a od dětství mezi nimi vznikalo pevné přátelství, které přetrvalo až do jejich dospělosti. Když Hanka náhle zemře a policie případ uzavře jako sebevraždu, Markéta začne pátrat na vlastní pěst. Ze střípků informací, které skládá dohromady, začíná postupně vyvstávat děsivá skutečnost. Její kamarádku pronásledoval přízrak a Markéta začíná nabývat pocitu, že nyní se upnul na ni. Stará žena je jí v patách a Markéta musí zjistit nejen její totožnost, ale i to, jak se báby zbavit dřív, než se ona zbaví jí. Co mělo být pohřbeno hluboko v historii domu, náhle vyplouvá na povrch a minulost se stává přítomností.Rychlé klep-klep-klep. Markéta ve spánku něco nespokojeně zamručela. Klep-klep-klep. Ale noták, vždyť je noc, chtěla říct, ale jazyk měla tak těžký, že zůstalo jen u myšlenky. Klep-klep-klep, ozvalo se neúnavně z druhé strany zdi. Je noc, spím, řekneš mi to ráno. Klep-klep-klep.Bylo to už víc jak deset let, kdy tyhle signály použily naposled. Po tom, co obě dostaly mobilní telefony, bylo klepání vyměněno za sofistikovanější domlouvání, přesto v Markétě zůstalo prosté klepání na stěnu pevně zakořeněné. I ve spánku dokázala rozlišit rychlé trojité klep, které znamenalo – jsi tam? – od pomalého trojitého klep, které pro změnu znamenalo – půjdeme ven?Klep-klep-klep, ozvalo se silně a důrazně. Co ta Hanka může chtít?