Autor chtěl jen dělat poctivě svoji práci. Někomu pomoct a cítit
se prospěšný, něco změnit k lepšímu a mít z toho pocit uspokojení,
případně i naplnění. Prací v systému, kde se pravidla nastavují od
stolu a rozhodují o nich nekompetentní lidé, mu přineslo postupnou
ztrátu iluzí, ubíjení zbytečným papírováním a ztrátu chuti aktivně
něco dělat, až po totální vyhoření, kdy mu již práce nedávala
smysl.
Kniha dává nahlédnout tam, kam obyčejný občan, nesoucí v dobré víře
potraviny a ošacení potřebným, nevidí. Nevidí ani to, jak je jejich
pomoc přijímána cílovou skupinou a jak s ní zachází. A navíc si jen
těžko dokáže představit, co musí obyčejný sociální pracovník
vyslechnout a vydržet za to, že chce pomáhat a konat dobro.
Autentické příběhy komentované psychologem snad pomohou v podobných
situacích ostatním pracovníkům v sociálních službách a běžnému
občanu sejmou růžové brýle.
Vlasy ženy klečící u náhrobku vlají ve větru, oči upírá na zem, ústa má pootevřená v tiché modlitbě. Ale vosk, který jí kape ze studených modrých rtů, ukazuje, že už je příliš pozdě na to ji zachránit... br br Ve svůj první den po návratu k dentonské policii po těžkém traumatu pátrá detektiv Josie Quinnová po pohřešované ženě Krystal Duncanové, matce jednoho z pěti dětí, které zahynuly před dvěma lety při tragické nehodě školního autobusu. Jen o několik hodin později Josie najde Krystalino tělo vedle hrobu její dcery. br Krystal a další rodiče zemřelých dětí se scházeli v podpůrné skupině. Jakmile se Josie a její tým začnou jednotlivými truchlícími zabývat, zjistí, že každý z nich skrývá nějaké tajemství – ale čí tajemství stojí za vraždu? br Když je poblíž místa autobusové nehody nalezeno tělo další mladé matky, případ nabere děsivý spád. Členové podpůrné skupiny mizí jeden po druhém a Josie musí využít každou vteřinu, aby zachránila životy rodičů, kteří již vytrpěli dost…