Monografie se zaměřuje na roli asistenta pedagoga v českém
školním systému a analyzuje význam jeho působení v kontextu
inkluzivního vzdělávání, poskytuje přehled historického vývoje
pozice asistenta pedagoga, právního rámce, požadavků na kvalifikaci
a náplně práce. Zvláštní pozornost je věnována spolupráci mezi
učiteli a asistenty, jejich vzájemné komunikaci a rozdělení
odpovědností.
Součástí knihy je výzkumná část zaměřená na analýzu pedagogické
komunikace a interakce ve třídách, kde asistenti pedagoga působí.
Výsledky výzkumu ukazují, že efektivita spolupráce mezi učiteli a
asistenty výrazně ovlivňuje úroveň podpory poskytované žákům se
speciálními vzdělávacími potřebami. Zároveň jsou identifikovány
klíčové výzvy, například nedostatek času pro plánování a
konzultace, rozdíly v aktivitách asistentů v různých předmětech a
limity autonomního zapojení žáků.
Kniha tak přináší nejen teoretické poznatky, ale i praktická
doporučení učitelům, asistentům pedagoga a vedení škol, jak
optimalizovat vzájemnou spolupráci ve prospěch kvalitního
inkluzivního vzdělávání.