Soubor fejetonů, které psal Karel Čapek pro Lidové noviny, když v roce 1924 pobýval dva měsíce v Anglii. Čapkův pozorovatelský a spisovatelský talent dělá z Anglických listů skutečný cestopisný klenot. Čapkův jedinečný pozorovatelský a spisovatelský talent dělá z Anglických listů skutečný klenot, který vykouzlí na tváři úsměv. S nejslavnějším českým spisovatelem se vydáme na procházku Londýnem, jeho parky, muzei, galeriemi, obchody a gentlemanskými kluby, oceníme jeho postřehy z Walesu, Irska a Skotska. Nelze se ubránit srovnání, co všechno se od doby, kdy Čapek Spojené království navštívil, změnilo. Mnohé jistě ano, ale Čapkův humanismus, který věnuje stejný respekt britskému lordovi, strážníkovi řídícímu dopravu nebo otrhanému pouličnímu řečníkovi v Hyde Parku, zůstává stále platný. Čapkovi se detailně a vtipně podařilo zachytit i životní styl Angličanů: "Anglická kuchyně je dvojího druhu: dobrého a prostředního. Dobrá anglická kuchyně je prostě francouzská kuchyně; prostřední kuchyně v prostředním hotelu pro prostředního Angličana vysvětluje do velké míry anglickou zasmušilost a zamlklost. Nikdo nemůže zářit a trylkovat, žvýkaje pressed beef potřený ďábelskou hořčicí... Člověk počíná chápat jeho uzavřenost, vážnost a přísné mravy."
Enzo Marino má jakožto syn nejmocnějšího šéfa americko-italské mafie život od narození pečlivě naplánovaný. Když jeho bratr tragicky zemře, je proti své vůli nucen převzít jeho roli, ale už jako malý se naučil, že to, co si přeje, musí ustoupit zájmům rodiny. Když se i on jednoho dne octne na prahu smrti a z jejích spár ho vyrve dcera Krále moří, nejmocnějšího muže Jižní Karolíny, jeho otec se chopí příležitosti. Jak lépe se krásné zpěvačce odvděčit a spojit dvě mocné zločinecké rodiny než skrze svatbu? Enzo se jako vždy otcově přání podřídí, protože povinnosti vůči rodině jsou přece důležitější než skutečné pouto a otcovo slovo je zákon. Tomu alespoň věří do chvíle, než se seznámí se sestřenicí své nastávající.brbrVenesa Andersenová je pravá ruka svého strýce, který se jí ujal, když přišla o rodiče. Ačkoli bez váhání plní každý úkol v naději, že si tím vydobude jeho lásku a uznání, stále ji tíží starý známý pocit z dětství, že není dost dobrá. Jejím nejvroucnějším přáním je, aby si jí někdo konečně všímal a viděl ji takovou, jaká je. A to se jí také záhy splní. Háček ale spočívá v tom, že dotyčný už je zasnoubený – a jeho ženou se má stát její zhýčkaná, nenáviděná sestřenice.