Aktivita jako projekt

Pojem „aktivní stáří“ v současnosti působí jako zaklínadlo téměř všech vládních dokumentů věnujících se problematice stárnutí, stejně tak jako populárních obrazů „obdivuhodných“ seniorů. Koncept aktivního stárnutí představuje seniorský věk jako období, jež má být naplněné aktivitou ať již ve formě prodlužujícího se pohybu na trhu práce, celoživotním vzděláváním nebo sportem či dalšími nově se rozvíjejícími zájmy. Tato kniha usiluje o kritické zhodnocení tohoto konceptu a zároveň o zmapování způsobů, jakými se idea aktivního stárnutí promítá do konkrétních životních stylů českých seniorů a seniorek. Kniha mapuje diskurs aktivního stárnutí skrze analýzu dokumentů věnovaných problematice stárnutí a především prostřednictvím tříleté etnografické studie center nabízejících volnočasové aktivy pouze pro seniory, která se k ideji aktivního stárnutí silně vztahují. Představuje přitom aktivní stárnutí jako techniku biomoci. Zároveň vyzdvihuje roli aktivity jako výrazného mechanismu konstrukce normativního obrazu „dobrého stáří“, který na jednu stranu slouží seniorům jako prostředek vymezení se vůči stereotypním obrazům stárnutí, na druhé straně se ale jeho prostřednictvím konstituují nové nerovnosti založené na možnosti/ochotě „aktivně stárnout“. - Jakým způsobem se proměňovaly společenské představy o tom, co to znamená stárnout? - Kde se vzala idea aktivního stárnutí a jak dopadá na konkrétní životy seniorů a seniorek? - Co to znamená aktivně stárnout? - Kdo a jak významy aktivity vymezuje? - Jaké jsou nezamýšlené důsledky idey aktivního stárnutí? - Je důchod v současné době „třešničkou na dortu“, dobou odpočinku a zábavy? - Kde se vzala tato představa a jak se k ní vztahují čeští senioři a seniorky? - Proč se lidé ve stáří zapojují do center pro seniory a vzdělávacích kurzů? - Jak samotní senioři vidí své vrstevníky? - Jsou ženy ve stáří aktivnější než muži? - Může aktivita fungovat jako nový mechanismus utváření nerovností ve stáří?