Milan Orlowski (* 7. září 1952) získal během let 1972–1986 na světových a evropských šampionátech dospělých celkem devatenáct medailí. Z toho jedenáct bronzových (družstva ME 1972, ME 1974, MS 1975, MS 1979, MS 1981, ME 1986, dvouhra ME 1976, čtyřhra ME 1972 s Jiřím Turaiem a ME 1980 s Gáborem Gergelym, smíšená čtyřhra ME 1972 s Ilonou Voštovou a ME 1986 s Alenou Šafářovou), pět stříbrných (družstva ME 1982, čtyřhra ME 1976 s Jaroslavem Kunzem a MS 1985 s Jindřichem Panským, smíšená čtyřhra ME 1974 s Alicí Grofovou a ME 1976 s Ilonou Voštovou-Uhlíkovou) a tři zlaté medaile za dvouhru na ME 1974, čtyřhru na ME 1978 s Gáborem Gergelym a smíšenou čtyřhru na ME 1980 s Ilonou Voštovou-Uhlíkovou. To si zaslouží trochu respektu a nádavkem jednu útlou knížku.
Enzo Marino má jakožto syn nejmocnějšího šéfa americko-italské mafie život od narození pečlivě naplánovaný. Když jeho bratr tragicky zemře, je proti své vůli nucen převzít jeho roli, ale už jako malý se naučil, že to, co si přeje, musí ustoupit zájmům rodiny. Když se i on jednoho dne octne na prahu smrti a z jejích spár ho vyrve dcera Krále moří, nejmocnějšího muže Jižní Karolíny, jeho otec se chopí příležitosti. Jak lépe se krásné zpěvačce odvděčit a spojit dvě mocné zločinecké rodiny než skrze svatbu? Enzo se jako vždy otcově přání podřídí, protože povinnosti vůči rodině jsou přece důležitější než skutečné pouto a otcovo slovo je zákon. Tomu alespoň věří do chvíle, než se seznámí se sestřenicí své nastávající.brbrVenesa Andersenová je pravá ruka svého strýce, který se jí ujal, když přišla o rodiče. Ačkoli bez váhání plní každý úkol v naději, že si tím vydobude jeho lásku a uznání, stále ji tíží starý známý pocit z dětství, že není dost dobrá. Jejím nejvroucnějším přáním je, aby si jí někdo konečně všímal a viděl ji takovou, jaká je. A to se jí také záhy splní. Háček ale spočívá v tom, že dotyčný už je zasnoubený – a jeho ženou se má stát její zhýčkaná, nenáviděná sestřenice.